ZÁSADY SPOLEČENSKÝCH VĚD

Referát ze základu společenských věd

TÉMA:

Problematika současné rodiny

ROZPAD MANŽELSTVÍ

2001/2002                                                                                                                    Milena Plášilová

                                                                                                                                    Třída PDOS 1A

Co je rodina?

Rodina je uměleckým dílem, které se neustále vyvíjí a proměňuje.

Je místem, kde se rodí a utvářejí mezilidské vztahy.

Rodina je kolébkou tvořivosti.

Dítě, které vyrůstá v tvůrčím prostředí, získává zajímavé podněty,

jež mohou zásadně ovlivnit jeho další vývoj.

            Rodina je prostředím, ve kterém se člověk může vyvinout tak, jak by měl. Spojení matky a manželky je však podstatnou částí tohoto prostředí, a manžel stejně jako děti jim budou ovlivněni. Duševní, citové, duchovní a intelektuální ovzduší rodiny, která se opravdu snaží žít jako rodina, a přestane hledat dokonalost jinde, poskytne, byť nedokonale, nejen to, co potřebuje k růstu malé dítě, ale i to, co potřebuje dospělý.

            Dospělí lidé se dopouštějí hloupých chyb tím, že tráví život honbou za nedosažitelným. Honí se za prchavou věcí zvanou „štěstí“, o které mají jen nejasné, vysněné představy, a kterou si nereálně malují, zatímco promarňují to, co by mohli mít, kdyby věnovali svůj čas, fantazii a úsilí tomu, s čím začínali. Říká se, že „energie a zájem se vyčerpá a vše se stane nudným“. Objevuje se tu myšlenka, že by možná pomohlo vytvoření nějakých trvalejších vztahů a hodnot, které zahrnují víc než pouhý sex. K něčemu podobnému dochází mezi mladými lidmi, kteří se snaží žít naprosto promiskuitně a zjišťují, že následkem naprostého nedostatku bezpečí, které by jim poskytly dokonalejší vztahy, jsou nervová zhroucení. Zdá se, že dochází k objevům, že v naplnění člověka druhým člověkem jde o víc než jen o fyzické uspokojení z jednoty trvající pouhý okamžik. Dospělí lidé potřebují trvalou ochranu druhého člověka – intelektuální, duchovní, citovou, duševní – stejně jako potřebují ochranu v náručí toho druhého. Dítě potřebuje ochranu rodičovského klína a náručí, ale rovněž bezpečí komunikace a porozumění. Rodinu potřebuje stejně tak dospělý jako dítě.

            Mnoho dnešních dívek je zmateno některými názory a postoji militantního feministického hnutí. Jsou dívky, které se obávají, že, dávají-li najevo touhu nebo zájem stát se matkami a vytvářet domov, podléhají slabosti. A jsou jiné, už vdané, které se tak „obrátily“, že považují to, co je dobré za špatné a naopak, a že mají pocit, že rozdělení domova je to, o co mají usilovat, mají-li být skutečně svobodné a volné. V důsledku toho se domovy, které byly kdysi bezpečné, rozpadají a otřásají.

Proč?

            Tabulky hlavních dlouhodobých důvodů manželského rozvratu hovoří v posledních desetiletích tradičně zhruba takto:

·        Rozdílné názory na trávení volného času

·        Nedostatek společných zájmů

·        Rozdílné názory na práva a povinnosti v domácnosti

·        Mimomanželský vztah partnera

·        Rozpory ve finančním hospodaření

·        Nespokojenost v intimním soužití

·        Nedostatek tolerance ze strany partnera

·        Hrubé jednání partnera

·        Rozdílné názory na výchovu dětí

·        Charakterové vady partnera

·        Žárlivost partnera

·        Závislost na alkoholu u partnera

·        Partner nemůže mít děti

    Letmý pohled na uvedený počet podporuje mylnou představu o tom, že manželství je jakýmsi zábavním klubem, v němž hlavní věci jsou volnočasové aktivity včetně sexu. I problémy související s podnikáním – metla rané společenské transformace – lze zahrnout pod výše zmíněné první 2 body. Poté je důležité rozdělení domácích povinností a příjmů, jež vlastně volný čas umožňuje a financuje. Když k tomu ještě budeme mít děti a nebudeme alkoholiky či žárlivci, dobře se nám povede. Zdá se, že rozvod přichází jako blesk z čistého nebe. Jako by šlo o tragédie postihující mnohá fungující a spokojená manželství, jež, jak často slýcháme, „měla všechno“ a byla přímo vzorová a okolím obdivovaná. Najednou se z nepochopitelných důvodů jeden z dvojice takříkajíc zbláznil, aby dosáhl rozvodu.

Když se schyluje k rozvodu …a dítě!

             Pohoda se vytrácí, období relativního klidu jsou stále kratší a kratší. Pokusy nabídnout alespoň symbolicky ruku ke smíru se nedaří. Naopak bývají vnímány jako skrytý útok. Hádka stíhá hádku, eventuálně bývají hádky prokládány uraženým mlčením. To, že se lidé v této fázi více přou o peníze, že spolu nesouloží nebo jen málo a často s pachutí trpkosti, že se hádají, ještě není samo o sobě tak zlé. Snad nejhorší je ztráta manželské solidarity. Už si prostě vzájemně nepřejí nic dobrého. Dokáží se zle shazovat pře příbuznými a známými, samozřejmě i před dětmi. Nevyjdou si vstříc ani tam, kde jde o reprezentaci navenek, vně rodinu.

            Obecně vzato u batolat v dané situaci je zaznamenáno víc projevů denního a nočního strachu. U předškolních dětí je zaznamenán vyšší počet směsi agresivity, panovačnosti a sebeobviňování. Předškoláci a mladší školáci mají tendenci obviňovat z rozpadu rodiny sebe sama. Od 8 let zhruba do puberty je čas „střídavého obviňování rodičů“. Za viníka bývá považován střídavě jeden a druhý z rodičů. Typické je i střídání agresivity jak vůči sobě, tak i vůči jiným. Traduje se, že problémy dívek vrcholí spíše v době před rozvodem a v časech rozvodových bojů. U chlapců pak až po čase, tedy po rozvodu, ale to i často překvapivě dlouho.

            Zdá se, že v této fázi jako by lidé jednali podle rčení čím hůř, tím lépe. Je jasné, že protějšku nebude do skoku, pokud budou proti němu stát vlastní děti. Z toho pak vyplývá snaha získat je na vlastní stranu, ovlivnit je, nebo je alespoň seznámit s vlastní verzí konfliktu. Stále častěji se setkáváme s tím, že lidé vyznávající bojové strategie nechtějí nic nechat náhodě a takto začnou děti ovlivňovat již dávno před rozvodem.

Na závěr trochu statistiky

            Soudě podle výzkumu nadace Hestia z roku 1995 se svou rodinnou situací jsou nejvíce nespokojeny rozvedené ženy v 58,5 %, následují rozvedení muži 46,5 %, podruhé vdaných žen je nespokojených 41,8 %, podruhé ženatých mužů 34,7 %. Oproti tomu poprvé ženatí a vdané jsou spokojeni. Nespokojených je z nich 32,5 % žen a 32,7 % mužů.

            S úsměvem čteme knihu Dnešní krize rodinného života významného předválečného sociologa I. A. Bláhy. Krize rodiny zuřila tak, že např. v roce 1930 bylo v tehdejším Československu povoleno 5 609 rozvodů, což byly 4,3 % z počtu uzavřených manželství v témže roce. Je to tolik, jako bývá rozvodů v červnu a červenci v České republice. To je mimochodem alespoň částečně období dovolených, kdy je činnost soudů přece jen omezena. V roce 1950 bylo rozvodů 13 112 (9,8 % z uzavřených manželství). V sedmdesátém roce bylo rozvedeno 24 936 manželství (19,7 %). Za dalších dvacet let, v devadesátém, to bylo rekordních 41 641 rozvodů a procento překročilo třetinu uzavřených sňatků. Ve zmíněném devadesátém roce připadalo např. na ČR 32 055 rozvodů. Od rozdělení České republiky a Slovenska připadá na české země v roce 1993 30 227 rozvodů, v roce 1994 30 939 a v roce 1995 je to 31 135. Magické hranice 33 000 bylo dosaženo roku 1996. Od té doby počet rozvodů stagnuje, resp. spíše kolísavě klesá.

            V roce 1998 se rozvedlo 32 363 manželství, rok 1999 je rokem zdánlivě šťastným. Rozvodů je sice o 10 000 méně, leč partnerských rozvratů tolik neubylo.

Vědecky je prokázáno, že kritickým může být v manželství již první rok a pak…kterýkoliv další. Z demografických přehledů je navíc zřejmé, že čím delší je manželství, tím je menší pravděpodobnost rozvodu. Ale ani to již neplatí v poryvech společenských změn tak docela. V devadesátých letech přibývá rozvodů i u dlouhotrvajících manželství.

    Přesnější rozbor ukazuje, že ve skupině žen 55-60letých prožilo alespoň jeden rozvod 12 % z těch, jež se vdaly. U mladších o deset let lze alespoň jeden rozvod očekávat u 17 % a i dnes, v časech relativního rozvodového radikalismu, zůstane zřejmě 80 % lidí v prvním manželství. V posledních 5 letech kolísá počet povolených rozvodů mezi 77 až 80 % počtu zahájených řízení. Počet soudem zamítnutých návrhů je sice jen malý – mezi 0,7 až 1,6 %. Pravděpodobnost smíření však kolísá zhruba mezi 17 až 20 %.

    Na konec něco moudrého. Do erbu pomyslných předrozvodových a porozvodových poraden by se hodilo heslo: „Není těžké sebrat se a jít. Těžké je sebrat se a vydržet!“

Slovo závěrem

Je pravdou, že v dnešní době už není rodina chápána jako instituce, kterou musí nutně tvořit matka, otec a dítě. Mladí lidé, kteří se mají rádi, zakládají rodiny v letech, kdy by si ještě mohli plně užívat svobody a volnosti. Mnohé z těchto manželství (nebo dnes spíše partnerství) končí rozvodem, protože si později uvědomí, že nejsou dost zralí na to, aby se starali o rodinu a děti. A v dnešní době už nestojí dítě na prvním místě, proč neopouštět rodinu. V současnosti chce být každý osobností, realizovat se v životě a v zaměstnání, převládá sobeckost. Tím mizí touha být dobrým rodičem a dobrým příkladem pro své potomky. I když dobrým rodičem nemusí být zrovna biologická matka či otec, ale ten, kdo dítě vychová, dá mu lásku a ukáže cestu životem. Mnohé svobodné maminky si své partnery vybírají především tak, aby byly finančně a sociálně zajištěny. Může za to také dnešní doba a současný ekonomický a politický systém. Nabízí se pak jen otázka, jestli je v současnosti správné přivést na svět dítě, kterému člověk nemůže nic nabídnout. Když nejsou finance, tak mu aspoň nabídnout solidní rodinné zázemí s milujícími rodiči.

Použitá literatura:

SCHAEFFEROVÁ, Edith: Co je rodina?; vydalo nakladatelství Návrat domů v Praze roku 1995

NOVÁK, Tomáš: Rodičovské judo – Dítě během rozvodového řízení; vydala Grada Publishing, spol. s. r. o. v Praze roku 2 000

Příloha:

KVĚTY 36/2001; Dítě, rozvod – a co potom?

Adolf Hitler  1889 – 1945

Ať už Hitlera považujeme za vůdce 2. světové války, či nikoli, lze její povahu a průběh chápat jedině s ohledem na jeho výjimečnou osobnost a silnou vůli.

Před 1. světovou válkou žil ve Vídni, kde snažil prorazit jako autor reklamních plakátů a malíř. Poprvé zde ve Vídni se seznámil s antisemitismem a nacionalismem, jenž do značné míry utvářeli jeho myšlení po celý život. V květnu 1913 se odstěhoval do Mnichova. Po vypuknutí 1. světové války se dobrovolně přihlásil do armády. Za války byl v prosinci 1914 vyznamenán železným křížem II. třídy a později v srpnu 1918 železným křížem I. Třídy. Pro obyčejného důstojníka to byla vysoká vyznamenání, která předpokládala projevení značné dávky odvahy. Ačkoli se sám narodil poddanému Františka Josefa I. A německé občanství přijal později, věřil že jeho generaci Němců zradili němečtí mírotvůrci a že je úkolem jeho generace tuto zradu odčinit.

Konec války zastihl Hitlera v lazaretu, kde si léčil své druhé válečné poranění. Hitler zůstal v armádě i v roce 1919, kdy v Bavorsku probíhaly krvavé nepokoje. 1. září 1919 se poprvé zúčastnil schůze Německé dělnické strany (Deutsche Arbeiterpartei, DAP). Ještě v září do strany vstoupil. Hitler se postupně začal projevovat jako vynikající řečník a agitátor, který svými sugestivními projevy dokázal strhnout posluchače. V únoru 1920 měl Hitler svůj první velký řečnický úspěch před 9 000 posluchači, přednesl pětadvacetibodový program strany přejmenované na NSDAP. V březnu 1920 odešel Hitler z armády. V letech 1920 – 21 prudce vzrostla jeho popularita díky četným veřejným projevům. 29. července 1920 se stal předsedou NSDAP.

Dne 8. listopadu 1923 byl zahájen puč v Mnichově proti výmarské republice, v jejímž čele stál Adolf Hitler.  Za pomoci SA se pučistům podařilo obsadit ministerstvo vojenství, ale po zásahu armády a policie byl puč potlačen. Dne 11. listopadu 1923 byl Hitler zatčen. Byl vydán zákaz činnosti NSDAP, SA i ostatním polovojenských formací. Proces s Adolfem Hitlerem začal v únoru 1924 a v dubnu byl vynesen rozsudek. Při přelíčení Hitler opět s úspěchem řečnil. Byl odsouzen na pět let do vězení, s tím že po šesti měsících se trest může změnit na podmíněný. Ve vězení začal psát své stěžejní dílo Mein Kampf (můj boj), ve kterém shrnul nacionalistické, antisemitské, rasové a šovinistické představy hitlerovského fašismu. V prosinci 1924 byl z vězení propuštěn a 27. ledna 1925 obnovil činnost NSDAP. Po čtrnácti dnech bavorská vláda oficiálně zrušila zákaz činnosti strany. Po té se Hitler soustředil na získávání masové členské základny, s jejíž pomocí by mohl legálně uchopit moc. Členská základna rychle rostla r. 1925 měla 27 000 členů, v r. 1927 už 72 členů, v r. 1929 200 000 členů. Hitler se postupem času stal vůdcem druhé nejsilnější strany. V následujících volbách  na místo říšského prezidenta v březnu a dubnu 1932 získal Hitler přes 13 000 000 hlasů. Volby z 31. července 1932 byly triumfem Hitlera a NSDAP. V listopadu 1932 se v dalších volbách úspěch opakoval. Po další vládní krizi byl Hitler 30. ledna 1933 jmenován říšským kancléřem jako představitel nejsilnější politické strany.

Dne 23. března 1933 Říšský sněm odhlasoval zákon o neomezené moci, kterým se Hitler stal prakticky diktátorem. V květnu téhož roku Hitler zlikvidoval odbory, v červnu byla zakázána činnost sociálně – demokratické strany. V téže době se pod nátlakem rozpustila strana německých nacionalistů, která byla s NSDAP v koalici. Na nátlak NSDAP se rozpustili i další politické subjekty. Politické protivníky nechal Hitler posílat do koncentračních táborů. Hitler tak upevnil nacistickou diktaturu v celém Německu. Dne 30. června 1934 po předchozí dohodě s armádou zlikvidoval za pomoci SS čelné vůdce stranické polovojenské milice SA. Po smrti prezidenta Hindenburga  a následkem plebiscitu se stal 2. srpna 1934 říšským prezidentem a začal užívat titul Fuhrer (vůdce). Dne 9. března 1935 Hitler oficiálně  oznámil existenci Luftwaffe. 16. března vyhlásil zákon o všeobecné vojenské povinnosti. V té době již podporoval hospodářské zotavování Německa prostřednictvím rozvinuté fiskální politiky a začal podporovat zbrojní výrobu. 18. července 1935 dosáhl dalšího trumfu  podpisem námořní dohody s Velkou Británií, která fakticky zrušila omezení pro německé námořnictvo. 29. září 1935 Hitler oficiálně vyhlásil tzv. Norimberské zákony, čímž rozpoutal represálie vůči Židům. Začátkem roku 1936 usoudil, že je na tolik silný a západní mocnosti natolik slabé, že zahájil dne 7. března 1936 okupaci demilitarizovaného Porýní. V letech 1936 – 39 Hitler podporoval generála FRAHCA ve španělské občanské válce. Dne 1936 Hitler rozpustil Říšský sněm. Roku 1938 se podařilo Hitlerovi ovládnout armádu a stal se nejvyšším velitelem armády.

V roce 1938 zahájil jednoznačné kroky  směřující k teritoriálnímu růstu: po nátlaku na rakouského kancléře Schuschnigga jako první anektoval v březnu Rakousko. Další zemí proti které zamířil své kroky, byla ČSR. V Sudetech, osídlených převážně německým obyvatelstvem, vznikaly nepokoje a provokace. Hitlerovým velkým trumfem bylo svolání konference do Mnichova, kde došlo dne 30. září 1938 po výhružkách i slibech na adresu Francie a Anglie k podepsání Mnichovské dohody. Tím Hitler získal pohraničí oblasti ČSR, jejíž okupaci zakončil v březnu 1939. 22. května 1939 byl podepsán tzv. Ocelový pakt s Itálií. Dalším Hitlerovým úspěchem byl pakt se SSSR, který byl podepsán dne 24. srpna 1939 a který rozděloval sféry vlivu mezi oběma agresivními totalitními mocnostmi. Hitlerova politika však již v roce 1939 donutila ke zbrojení i západní mocnosti, které garantovali integritu další pravděpodobné oběti, kterou představovalo Polsko. Když Hitler 1. září Polsko napadl, vyhlásily mu Francie a Velká Británie válku. V květnu a červnu 1940 dosáhly jeho armády bleskového vítězství ve Francii, Belgii a Holandsku. Následná letecká bitva o Anglii přinesla Hitlerovi první neúspěch. Strategická logika tak, jak ji chápal, diktovala, aby poté napadl Sovětský svaz a zabránil STALINOVI v případném útoku na Německo, a proto 22. června 1941 vyslal své armády k útoku na svého bývalého spojence. I přesto, že jeho armáda způsobila nepříteli těžké ztráty, uvízla díky tvrdé zimě a únavě u Moskvy, ztratila iniciativu a byla v zimě 1941 / 42 poražena. Hitler proto dne 19. prosince 1941 odvolal vrchního velitele pozemního vojska a sám převzal velení. V létě roku 1942 pokračovali Německé ozbrojené síly v postupu, avšak u Stalingradu byl jejich postup zastaven a byly poraženy.

Hitlerova strategie byla vždy zranitelná kvůli nedostatečného zmobilizování průmyslu a ekonomiky na dlouhou válku. Armáda počátkem roku 1943 ztratila údernou sílu a byla nucena bojovat v defenzívě. Hitler si však udržel naprostou moc nad svými podřízenými, z části pomocí aparátu, který vyvíjel teror a depresi, a z části díky chytrému rozdělení zodpovědnosti. Od poloviny roku 1943, kdy Hitlerova vojska utrpěla v bitvě u Kurska těžké ztráty, byla již válka nepochybně prohraná. Přesto dále trval na urputné obraně a věřil, že vývoj zázračných zbraní a politické neshody v koalici jeho nepřátel přinesou na konec Německu vítězství. Poté, co se 20. července 1944 pokusili armádní důstojníci spáchat na Hitlera atentát, řídil válku víceméně sám.

Po vojenské stránce Hitler nebyl génius a dopouštěl se mnoha chyb. Řídil se převážně institucí a dokázal často správně rozpoznat situaci. Jelikož neměl ortodoxní vojenské vzdělání, přicházel s originálními nápady, které ovšem z důvodu nezkušenosti a neochoty nechat si poradit nebyly dovedeny k úspěchu. Hitler dále podcenil obrovskou převahu lidských i materiálních zdrojů svých protivníků. V prosinci 1944 dokázal Hitler se svými vojsky přivodit Američanům ponižující prohru v Ardenách. V dubnu 1945, kdy vstoupili na východě i na západě nepřátelské armády na německou půdu, bylo už Hitlerovi jasné, že je poražen. Odmítl však příležitost opustit Berlín a zůstal ve svém velitelském bunkru až do konce. Dne 30. dubna zřejmě spáchal sebevraždu, v době když už ruská vojska stála poblíž jeho bunkru.

TÉMA: Adolf Hitler

TŘÍDA: PDMS III.A

JMÉNO: Richard Martínek

ŠKOLNÍ ROK: 2000 / 2001

POUŽITÁ LITERATURA: KDO BYL KDO VE II. SVĚTOVÉ VÁLCE

SESTAVIL: John Keegan

Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU: Who s Whon in World War II

PŘELOŽILA: Lenka Libosvárská

V roce 1995 vydalo nakladatelství

Barrister a Principál, Fišerova 15, 602 00 Brno

PRODUKTOVÝ KATALOG

Měli jsme za úkol vymyslet si svojí fiktivní firmu a zhotovit katalog našich výrobků. Fantazii se meze nekladou, místo clipartů jsem použila vystřižené obrázky z různých časopisů a nalepila k textu. Součástí bylo vymyslet reklamní slogany a různé slevy a nabídky. Můj katalog zabývající se PC najdete ke zhlédnutí ZDE nebo ZDE - verze bez obrázků.